Perun naprosto předčil ty nejdivočejší očekávání. Byl to nářez od začátku do konce, ale vezmu to pěkně od začátku. V sobotu vstávačka ve 3:45 a ve čtyři odjezd směr Beskydy. Po 360km v autě jsem se během hoďky zaregistroval a stihnul i trochu rozhýbat. Přesně v 9:30 byl start a současně začalo pršet, ale už v prvním stoupání sjezdovkou na Javorový, se mraky začaly trhat a celý závod bylo příjemně pod mrakem. Kochat krásama Beskyd jsem se moc nestíhal. Na tehle závod se moc turistů nehlásí, časový limit 8,5 hodiny a z něj odvozené limity na kontrolách jsou dobrým filtrem :). Celý závod jsem si říkal, kdy už se konečně přestane bláznit a tempo se trochu zvolní, ale nestalo se tak. Všichni to hnali pod plným plynem, až do cílové pásky. Na trati jsem válčil kolem 250 místa. Osudovým se pro mě stal seběh sjezdovky v řece. Někdo za mnou uvolnil šutr a já ho nechtěně zastavil lýtkem. Bylo to o fous, ale dal jsem to bez pádu. Konečně mohu říct, že tohle byl opravdický závod, kde si nejsem vědom žádné výraznější rezervy. Na občerstvovačkách jsem skutečně jen doplnil vodu a mazal dál, Všechny seběhy a traverzy bežel a do kopce si dával, co to šlo. Závěrečný výstup na Javorový se mě vryje dost do paměti. Po uvodních serpentinách, přišel nepříjemný traverz a z něj se natvrdo nastoupilo do staré černé sjezdovky. Strmost kopce byla neskutečná, ale to nejlepší přišlo na závěr. Když už se začala sjezdovka rovnat a člověk cítil cíl každým okamžikem, příšel místo toho ještě jeden kratší seběh lesem ke druhé sjezdovce a teprve, pak přišlo velké finále. Divácky super atraktivní a atmosféra neměla chybu. Každej tam nechal poslední zbytky sil. Nakonec to stačilo na 277 místo v celkovém pořadí. Za sebe jsem úplně max. spokojenej. Nechal jsem tam všechno, nikde nepřišla žádná výraznější krize a únava je čistě svalová, žádný koleno ani nic jiného prostě vůbec nebolí. Příště zamakám na organizaci. Protože takhle těžkej závod s tím že si sám odřídím celkem 720km je koleda o průser.