Novej osobáček na týhle trati potěšil. Šestý Prčice jsou doma a dneska při tý jejich padesátce to bylo také hezky "sváteční". Z Prahy jsem vyrazil hned ráno, abych předešel odpolednímu vedru. Ranní vstávačka a odvoz opět zařídil super domestik PetrH (moc díky za to). Na Hájích šrumec jako vždy, ale povedlo se mě vyběhnout už v 5:05. Postupně jsem předběhnul pár set lidí, co odstartovali pár desítek minut předemnou a kousek za Průhonicema, už jsem běžel sám. Na 18km jsem dal slíkací pauzu a docvaknul mě Ondra s Markem se kterýma jsem strávil pěkných pár km společného bezva klusu. V Čase 3:10 jsme byli v Týnci na kontrole jako první :). Pak ovšem začalo moje osobní peklíčko. Už v Týnci se mě vzbouřila střeva a poprvé na závodech jsem si užil srajdu :(. Takže jsem poskvrnil i Neveklov, Kosovu Horu a pár roští cestou. Od Týnce to byl boj s trubkama, ale na zabalení to nebylo. Trocha kolči a normálního jídla to docela spravila. Postupně mě začalo trápit i vedro a pár km před cílem jsem si zvrknul kotník. Jsem docela dorubanej a trofej v podobě botky je letos obzvláště zasloužená. Cíl se nakonec povedlo splnit a doběhnul jsem v topten na sedmém místě. Prčice sice nejsou závod a určitě startovalo pár lidí později než já a čas mají úplně určitě lepší, ale sorry já si přivstal, takže je to zasloužený a pravidla jsou pro všechny stejný :).
Perun naprosto předčil ty nejdivočejší očekávání. Byl to nářez od začátku do konce, ale vezmu to pěkně od začátku. V sobotu vstávačka ve 3:45 a ve čtyři odjezd směr Beskydy. Po 360km v autě jsem se během hoďky zaregistroval a stihnul i trochu rozhýbat. Přesně v 9:30 byl start a současně začalo pršet, ale už v prvním stoupání sjezdovkou na Javorový, se mraky začaly trhat a celý závod bylo příjemně pod mrakem. Kochat krásama Beskyd jsem se moc nestíhal. Na tehle závod se moc turistů nehlásí, časový limit 8,5 hodiny a z něj odvozené limity na kontrolách jsou dobrým filtrem :). Celý závod jsem si říkal, kdy už se konečně přestane bláznit a tempo se trochu zvolní, ale nestalo se tak. Všichni to hnali pod plným plynem, až do cílové pásky. Na trati jsem válčil kolem 250 místa. Osudovým se pro mě stal seběh sjezdovky v řece. Někdo za mnou uvolnil šutr a já ho nechtěně zastavil lýtkem. Bylo to o fous, ale dal jsem to bez pádu. Konečně mohu říct, že tohle byl opravdický závod, kde si nejsem vědom žádné výraznější rezervy. Na občerstvovačkách jsem skutečně jen doplnil vodu a mazal dál, Všechny seběhy a traverzy bežel a do kopce si dával, co to šlo. Závěrečný výstup na Javorový se mě vryje dost do paměti. Po uvodních serpentinách, přišel nepříjemný traverz a z něj se natvrdo nastoupilo do staré černé sjezdovky. Strmost kopce byla neskutečná, ale to nejlepší přišlo na závěr. Když už se začala sjezdovka rovnat a člověk cítil cíl každým okamžikem, příšel místo toho ještě jeden kratší seběh lesem ke druhé sjezdovce a teprve, pak přišlo velké finále. Divácky super atraktivní a atmosféra neměla chybu. Každej tam nechal poslední zbytky sil. Nakonec to stačilo na 277 místo v celkovém pořadí. Za sebe jsem úplně max. spokojenej. Nechal jsem tam všechno, nikde nepřišla žádná výraznější krize a únava je čistě svalová, žádný koleno ani nic jiného prostě vůbec nebolí. Příště zamakám na organizaci. Protože takhle těžkej závod s tím že si sám odřídím celkem 720km je koleda o průser. |
Archives
September 2015
Akce:2015-09 - B7 |