Po roce návrat na B7 a s novým parťákem. Zdenku jsem vyměnil za Michala a se zkušenostma z loňska vyrazil na tenhle masakr se jménem B7 po druhé. S Michalem jsme jeli do Frenštátu už ve čtvrtek, abychom se v pátek mohli pořádně vyspat. Na startu jsme si dali jedno "závodní" pivko a pizzu. V deset výběh do noci plné zážitků :). První tři kopce byla trochu tlačenka na trase i v občerstvovačkách, ale všechno šlo nějak tak samo. Do kopce se dřelo a ze seběhů jsem nabíral zkušenosti od Michala a šlo to jak po másle. Výstup na Lysou, ještě za tmy, byl super zážitek a pohled do údolí, byl nepřekonatelný. Za svítání jsme udělali první větší pauzu v Ostravici a trochu si odpočinuli. Michal si stěžoval, že se mu jdou kopce špatně a nemůže se dostat do správných otáček a provozních tepů. Vzhledem k času jsme si mohli v pohodě dovolit trochu zvolnit. Furt nám vycházel cílový čas kolem osmnácti hodin. V Čeladné jsme si dali hromadu "žrádla" a vše zazdili marlenkou :). Bohužel to bylo to poslední příjemné, od teď už následoval jen koloběh šíleností. Michal byl úplně grogy a nedokázal ani jít, zkusil jsem ho popotáhnout na gumě, ale když to nejde, tak ti ani guma nepomůže :). Dostat se na Pustevny nám trvalo tři hodiny. Když jsem tam ve 2pm dorazili, čekala na nás Evča s dětma. Už cestou sem jsme zvažovali zabalení nebo vynechání Ráztoky a jít jen zkrácenou verzi. Ale nakonec přítomnost auta a stav Michala všechno vyřešil za nás. M. končí na Pustevnách a já si dorazím zbytek. Když budu chtí stihnout čas do 20hodin, musím dát cca 20km pod 4hodiny. Takže za dvacet minut jsem byl v Ráztoce a za dalších cca padesát na Radhošti. Teď seběhnout rychle na Pindulu a finiš na Javorník. Ale už jste někdy běželi po sjezdovce a mezi šutrama, když kaklbery troubí v zatáčce? :) Když se mě nepovedlo pípnout napoprvé na kontrole, fakt jsem myslel, že do tý kadibudky nedojdu. Tahle anabáze mě stála 10-15 minut a bylo jasný, že závod pod dvacet nedám. I tak jsem to zkusil napálit, ale po pár metrech jsem se na to vykašlal a řekl jsem si, že bude lepší mít čas pod jednadvacet, než o deset minut "prosrat" dvacet hodin. Takže letošní B7 mám za 20:49 a je tooooo :). V cíli čekala rodinka s Michalem tetou Kateřinou. Dojetím jsem uronil kroupu. Dobíhat do cíle po dvaceti hodinách s dětma a na plný námestí lidí v tom kraválu, je prostě NEJ a také ta úplně nejlepší pozvánka na další rok. Bohužel musím teda naprosto sepsout pořadatele za cílovej bufet. Všechno placený, to jako ok ale těstoviny s kuřetem za 85,- bez masa protože došlo. Grrr. Jídlo hnusný. Takže hladovej s pivem v ruce jsem šel s komplet rodinou, Michalem a ještě spolubydlícíma natálkou a Víťou do hospody. Objednanou flákotu donesli, ale o deset minut později, než měli. Vydejchanej vzduch, pivo na lačno a hodinové čekání na jídlo znamenalo, že jsem nebyl schopnej maso ukrojit. Místo toho se mě rozmlžilo, orosil jsem se studeným potema a už jsem v hospodě ležel částečně na stole a pod stolem ;). Nepřítomnej pohled, kolaps = záchranka. Po probuzení jsem ležel v sanitce s kapačkou. Za dvacet minut jsem měl večeři v žíle a bylo mě fajn :). Běhu zdar a za rok zase na B7 !!!
Respekt pro Michaela, že do toho šel se mnou. Jako parťák byl super a vím, že mu B7 ukázala, že je potřeba jít do každého závodu s pokorou. Příště jí to nandáme :).
Velkej dík za přítomnost rodince a Katce. Bylo super Vás vidět na občerstvovačce a sdílet s Váma radost v cíli. Děkuju :).
PS: Fotky jsou jen tak narychlo. Třeba to někdy víc protřídím a popíšu ;).
Respekt pro Michaela, že do toho šel se mnou. Jako parťák byl super a vím, že mu B7 ukázala, že je potřeba jít do každého závodu s pokorou. Příště jí to nandáme :).
Velkej dík za přítomnost rodince a Katce. Bylo super Vás vidět na občerstvovačce a sdílet s Váma radost v cíli. Děkuju :).
PS: Fotky jsou jen tak narychlo. Třeba to někdy víc protřídím a popíšu ;).