Začátek jsem slušně napálil a v Harrachově byl jen hodinu po budoucím vítězi (Radek Brunner) a dobíhal s holkama co skončily na prvních třech místech. Týhle partičky jsem se udržel až na nejvyšší místo (Vysoké Kolo, 1509mnm). Pak už jsem začal ztrácet a nemělo smysl, se jich snažit udržet. Nakonec jsem je naposledy potkal, když odcházeli z Lužické a já zrovna přicházel. Tehdy jsem viděl naposledy jejich úžasné růžové spoďáry natažené na elasťákách :). A taky jsem se zde naposledy potkal s Filem (Jirka Fabián). V seběhu do Karpacze jsem udržel ještě celkem slušné tempo, ale jen v první půlce. V té druhé mě hrozně došla baterka. Cestou na občerstvovačku jsem našel asi deset bloudilů, já jsem se plus mínus držel Olafo mapy a nakonec našel Domek Laboranta dřív než oni :). Od týhle občerstovačky následoval neskutečný výšlap do Sovího sedla, kterej byl neskutečně výživnej. Asfaltový seběh na Pomezky mě úplně dorazil. Po dvaceti minutách sezení na občerstvovačce, jsem se pokusil vyrazit. Skoro okamžitě jsem dostal takové křeče, že jsem se málem složil. Dál to bylo doslova plazení, místama i jen 3-4km v hodině. Tahle bída trvala až do Pece, kde jsem stejně jako loni zase nějak zázračně ožil. Výstup na Hrnčířské už byl skoro v pohodě a na hřebenu jsem si výborně orazil. V seběhu jsem nijak nebláznil, abych pošetřil kolena a trochu bolavej kotník. Ale čím blíž byl Lánov a louky za ním, tím víc jsem se těšil na doběh do cíle. Namísto únavy jsem byl rozhodnutý se kousnout a posledních pět km dát pod 45min, abych měl cílový čas pod 18hod. Kupodivu jsem ze sebe dokázal vymačknout tempo dokonce i 6:20 na km a poslední pětku dal pod 35minut. Cílový čas 17:49 je splněný cíl a spokojenost je určitě namístě. Navíc je evidentní, že to půjde ještě o dost vylepšit :).
Kaňkou na K100 je trasa bez Sněžky. Tohle se fakt nepovedlo a doufám, že už přístí rok se půjde původní trasa. Navíc, bych pořadatelům doporučil jít na školení značení u Olafa, který jim určitě rád ukáže, že lze perfektně vyznačit trasu na běžné cestě, ve městě i volném terénu. Neuvěřitelné množství různě divně natočených, za keřem schovaných anebo úplně nexistujících značek se podepsalo na mnoha nešťastnících, kteří bloudili v lesích u Karpacze.
A proč je důležitá ta hlava, jak jsem říkal na začátku? Protože, kdybych jí měl na správném místě, tak jsem nikdy nebláznil s tím tempem na první padesátce :). Tenhle závod byl ve znamení přepálené první poloviny a trápení ve druhé, které málem skončilo DNF. Byl jsem fakt zralej na růčník, ale nakonec jsem to jako správný beran zlomil a se ctí doběhl. Vlastně dokonce podle původního plánu, který byl zlepšit se alespoň o dvě hodiny :). Co je super, tak je můj stav. Loni jsem nebyl schopný chodit a měl i problém se žaludkem ještě druhý den. Tentokrát jsem si dal po závodě sprchu, ve večerce koupil něco na zub a odjel busem do Poděbrad, kde mě vyzvedla Evča. Být doma na večeři před sedmou a relativně v pohodě jsem si loni rozhodně neužil.
odkazy:
Fotky z trasy: http://k100.ddmvrchlabi.cz/cz/galerie/1433313170_20/1
Výsledky: http://www.sportchallenge.cz/cz/vybrat_zavod/vysledky?id_zavod=1504&id_startovne=150401
Pořadatel: http://k100.ddmvrchlabi.cz/cz/